Lotyšská osvobozenecká válka

Lotyšská osvobozenecká válka
	konflikt: Sovětská západní ofenzíva 1918-19
	Mapa dnešního Lotyšska s nejvýznamnějšími městy
Trvání	5. prosince 1918 - 11. srpen 1920
Místo	Pobaltské státy
Souřadnice	57° s. š., 24°56′24″ v. d.
Výsledek	Rižský mír, nezávislost Lotyšska
Strany
Velitelé
Síla
Ztráty
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lotyšská osvobozenecká válka, příp. Lotyšská válka za nezávislost (lotyšsky Latvijas brīvības cīņas) byla sérií konfliktů, kde na jedné straně stála armáda nově vzniklého lotyšského státu a na druhé bolševické Rusko a nezávisle na něm i jednotky místních baltských Němců. Válka vypukla 5. prosince 1918 po vyhlášení lotyšské nezávislosti a skončila podpisem Rižského míru v srpnu 1920, který zaručoval Lotyšům existenci jejich nového státu.

Příčiny války

Před první světovou válkou bylo celé území dnešního Lotyšska součástí Ruského impéria. Rusové se pokoušeli místní lotyšskou populaci rusifikovat a Lotyši neměli žádnou moc na chodu vlastního území. Po vypuknutí války Němci zaútočili na území Litvy a fronta mezi carskou armádou a německým vojskem ustálila až na území Lotyšska. V roce 1917 vznikla Provizorní livonská rada na území neokupovaném Němci a první volby do ní vyhráli bolševici. Po Říjnové revoluci moc bolševiků výrazně vzrostla, a začali tak likvidovat veškeré odpůrce. Při další německé ofenzívě v roce 1917 byla dobyta Riga a v únoru 1918 už Německo ovládalo celé území Lotyšska. Bolševické Rusko využilo odporu Lotyšů k carskému režimu a prezentovalo Německé císařství jako stejné zlo. Podařilo se tak vytvořit lotyšskou armádu, která bojovala proti Němcům po boku bolševiků.

Německá armáda na východní frontě dominovala a bolševici byli nuceni uzavřít v roce 1918 Brestlitevský mír. Sovětské Rusko tak podstoupilo Německu Estonsko, Lotyšsko a velkou část Ukrajiny. V Pobaltí byl vytvořen německý loutkový stát Spojené baltské vévodství, ve kterém držela moc místní německá šlechta. Hlavním městem se stala Riga.

Průběh války

1918

11. listopadu 1918 oficiálně skončila první světová válka, a tím byl anulován i Brestlitevský mír. Německá armáda, která do té doby celé Pobaltí okupovala, se začala stahovat zpátky do Německa a vzniklo tak mocenské vakuum. Dne 17. listopadu 1918 se sešel první lotyšský zákonodárný orgán pod jménem "Lotyšská lidová rada" a vznikla tak provizorní vláda. Předsedou se stal pozdější první prezident Lotyšska Jānis Čakste a premiérem Kārlis Ulmanis. Lotyšsko vyhlásilo oficiálně nezávislost o den později v Rize.

Spojené baltské vévodství se v podstatě zhroutilo a jeho Regentská rada byla na konci listopadu 1918 rozpuštěna. Místní Němci ale nebyli odhodláni se vzdát a vytvořili společně se zbývajícími jednotkami německého císařství Zeměbranu (německy: Baltische Landeswehr), která začala bojovat proti nově vzniklému státu.

Nestabilní situace využili bolševici, kteří chtěli celé Pobaltí opět připojit k Rusku. Na začátku prosince 1918 zaútočila Rudá armáda na Lotyšsko a 17. prosince 1918 vznikla v sovětském Rusku vláda tzv. Lotyšské socialistické sovětské republiky. Tato exilová vláda byla zformována lotyšskými komunisty, kteří chtěli zavést vládu proletariátu v Lotyšsku. Do jejího čela se postavil právník Pēteris Stučka.

1919

Nově zformovaný lotyšský stát neměl vybudovanou silnou armádu, takže od začátku války šel od porážky k porážce. Početně větší a lépe vyzbrojená sovětská armáda donutila prozatímní vládu k ústupu do Liepāji na západ země. Lotyši se v nastalé situaci spojili s dříve nepřátelskou německou Zeměbranou. Přesto ale na konci ledna 1919 ovládala prozatímní vláda už jen Liepāju a její blízké okolí. Spojenému vojsku Lotyšů a Němců se ale nakonec podařilo zastavit sovětský postup a stabilizovat frontu. V březnu spojenecká armáda Lotyšů a Němců přešla do protiútoku a postoupila až k městu Saldus. Rudá armáda začala mít výrazné problémy se svou lotyšskou částí, protože Lotyši už nebojovali proti Němcům, ale i proti vlastním lidem.

Postupu spojených lotyšsko-německých vojsk využila německá šlechta a vyvolala v Liepāje puč. Převzala moc v prozatímní vládě a členové svržené lotyšské prozatímní vlády se zachránili pouze úprkem na parník Saratow. Nová vláda ale nezískala podporu žádného evropského státu ani místního obyvatelstva. Tím spojenectví Lotyšů s Němci definitivně skončilo. Německá Zeměbrana v květnu 1919 obsadila Rigu, a tak Lotyšsko v krizové situaci požádalo o pomoc Estonsko. Estonská vláda odpověděla vysláním 3. divize pod velením generála Ernsta Põddera. Němci mezitím dorazili k městu Cēsis na severu Lotyšska. Zde došlo k jedné z největších a nejdůležitějších bitev jak Lotyšské, tak i Estonské osvobozenecké války, která vešla do dějin jako bitva o Cēsis. Spojenecká vojska Lotyšska a Estonska dokázala porazit německou Zeměbranu, která utrpěla obrovské ztráty. Debakl u Cēsis donutil Němce podepsat klid zbraní a předat Rigu do lotyšských rukou.

Zbytky Zeměbrany se začlenily do Západoruské dobrovolnické armády, kterou vedl kozácký vůdce Pavel Bermondt-Avalov. Armáda byla sice součástí armád bělogvardějců, které bojovaly proti bolševikům, ale její vojáci byli z tří čtvrtin Němci (bývalí ruští zajatci nebo vojáci poražené Zeměbrany). Takže Bermondt-Avalov se spíše zabýval potlačováním národnostních hnutí v Pobaltí, než bojem s bolševiky. V říjnu zahájila Západní ruská dobrovolnická armáda útok na Rigu. Útok byl však neúspěšný a bělogvardějci museli zanedlouho čelit protiútoku spojené armády Lotyšska a Estonska, která byla podporována britským námořnictvem. V listopadu byla Lotyši osvobozena Riga a dobrovolnická armáda byla definitivně rozprášena u Radviliškis v Litvě. Zbytky dobrovolnické armády byly následně evakuovány do Německa.

Průběh roku 1919 (sovětská armáda růžově, lotyšská žlutě, německá oranžově, estonská fialově, litevská zeleně, polská modře)
Březen
Duben
Červen
Listopad

1920

Po zažehnání hrozby ze strany Němců se pozornost Lotyšů upřela na východ země, který byl pod kontrolou bolševiků. Lotyši našli velice významné spojence v Polácích. Nově vzniklá Druhá Polská republika už od počátku své existence bojovala se sovětským Ruskem o území mezi Vilniusem a Lvovem. Spojené vojsko Poláků a Lotyšů se postavilo bolševické armádě v bitvě u Daugavpilsu, kde dosáhli spojenci drtivého vítězství. Rusko bylo nuceno požádat Polsko o klid zbraní a stáhlo se z území Lotyšska. V půlce ledna rezignovala vláda Lotyšské socialistické sovětské republiky a její vůdci prchli do Ruska.

Konec války

V dubnu 1920 se konaly první svobodné volby a lotyšský parlament se poprvé sešel 1. května 1920. V červnu byl podepsán mír s Německem a 11. srpna 1920 oficiálně válka s Ruskem skončila Rižským mírem. Mírová smlouva obsahovala dokument s 25 odstavci. První částí dokumentu bylo zaručení míru po podpisu smlouvy, druhá deklarovala nezávislost Lotyšska a třetí určovala vymezení státních hranic mezi Ruskem a Lotyšskem. V odstavcích 11–16 se Rusko zavazuje zaplatit Lotyšsku a jeho občanům reparace.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Latvian War of Independence na anglické Wikipedii.

↑ Hans von Rimscha, Hellmuth Weiss. Von den baltischen Provinzen zu den baltischen Staaten 1918-1920. [s.l.]: J. G. Herder-Institut, 1977. S. 61.
↑ Kaevats, Ülo: Eesti Entsüklopeedia 5, page 396. Valgus, 1990, ISBN 5-89900-009-0

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lotyšská osvobozenecká válka na Wikimedia Commons

[1] Hans von Rimscha, Hellmuth Weiss. Von den baltischen Provinzen zu den baltischen Staaten 1918-1920. [s.l.]: J. G. Herder-Institut, 1977. S. 61.

[encyclopaedia2-2] Kaevats, Ülo: Eesti Entsüklopeedia 5, page 396. Valgus, 1990, ISBN 5-89900-009-0

[1]

[2]